"Pokud jde o úsudek, rozlišit sofisma od důkazu nelze jinak, než ověřením závěru zkouškou nebo praxí. I ty nejjistější závěry vyvozené z úsudku nejsou dokonalé, pokud se neověří."
Roger Bacon

Spoj velehradska s Hanou
Teorie brodů
Tatenice

Počet přístupů: 403451

Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.


Obsah ©
Vladimír Merta,
2004 - 2005

  Dopravní spoj velehradska s Hanou

  Malebné i výrazné pohoří Chřibů může dobře posloužit jako hranice dvou vnitřních správních celků probíhající na jejich hlavním rozvodí. Lesnaté pohoří svou délkou – cca 50 km i výškou – téměř 600 m. n. m. vytváří nepřehlédnutelný předěl obou rovinatých oblastí středu Moravy a v nedávné minulosti nabídlo dobré úkryty zeleným kádrům v I. světové válce a podobně vhodné základny zde měly ve druhé světové válce silné partyzánské skupiny Olga a Brigáda Jana Žižky. Hranice krajů  - opět zde klasicky probíhající in mediam silvam, uprostřed lesů, - sice ve známé historii občas doznávala změn, ale zřejmě nebylo nikdy příliš trvalých důvodů opět se nevracet k přirozenému přírodnímu předělu.

                    Kámen s mýtným kolečkem na Bunči

  Svědčí o tom jak zápis Schwoyovy Topografie označující r. 1793 prostor na rozvodí u Bunče Mýto, (současné mapy zdejší lesy uvádí názvem Pod mýtem) i v těchto místech dochovaný kámen s mýtným kolečkem. I dnes ostatně na Bunči vidíme  tabule okresů  Uherskohradišťského a Kroměřížského..
  Na orientační mapce vlevo je žlutě podkresleno povodí Hané a Romže, zatímco staroměstsko – velehradsko je naznačeno podkreslením zeleným.
  Věnovat se tedy budeme jen severovýchodní částí pohoří, jež celky Hané a velehradska odděluje, zatímco jihozápadněji sousedí veligradsko již s přirozenými celky Kyjovska a Bučovicka.
  Pro zkoumání starobylých spojů nalezneme v Chřibech dobré podmínky. I dnešní silnice zde totiž náhodou využívají namnoze tutéž trasu jako původní spoje, proponované podle zásad suchých tras, jsou tudíž vedeny prakticky v totožných místech. Často se dokonce shledáme s čistými hřebenovkami, jichž je ale pochopitelně v pohoří k dispozici i podstatně více, než-li dnešních asfaltovaných silnic.

Průběh linie rozvodí v Chřibech, naznačen žlutým a zeleným podkreslením

  Proto i některé polní cesty respektují zásady jejich vytyčení suchou trasou, mimochodem, - poskytující četné daleké výhledy do rozlehlé nivy Moravy. Skutečnou hustotu spojů v minulosti – oproti tradičním představám veřejnosti o údajné někdejší ojedinělosti cest - nám i zde ukáže názorněji např. ještě I. vojenské mapování, pořízené před hromadnou výstavbou nákladných moderních silnic - prvního a naprosto nebývalého zkoncentrování dopravy.

 Staré Město

  Za zřetelné sídlištní východiště původních tras – jehož známost může obvykle být užitečná na počátku zkoumání spojů - zde dokonce lze použít Velehrad. Historický význam Starého Města – Veligradu a jeho ústřední oblasti v administrativě je nepochybný v období prvních Slovanů a zřejmě ve vysoké, ponejvíce pak v církevní, kultovní formě trval i v období Velké Moravy. Také z předcházející římsko – germánské doby, z níž jsou ve Starém Městě nacházeny úlomky římských cihel i porfyritu užívaného pro desky oltářů, lze očekávat správní úlohu místa.
  V dobách ještě podstatně starších sice nemůžeme přímo dovozovat klíčovou funkci tamních sídlišť, ale v jisté míře nám je naznačí právě vyústění popisované důležité trasy. Z těchto dob jsou naopak vysoko v horách známa mohutná hradiště již z éry halštatské, ne-li z období popelnicových polí – např. Holý kopec u Buchlova i Holý kopec nad Roštínem, patrně i hradiště Sv. Klimenta a další, - jejichž funkce a také pevné místo v dávné dopravní síti je samozřejmě nepominutelné. Uvažovat lze i o tom, že i od středověku známé hrady Buchlov a Cimburk mohly mít v těchto místech již své starší strategické předchůdce.

Haná

  Naproti výraznému střediskovému, vládnímu a historickému pozadí Staroměstska, jež postačí jen naznačit, si vyžádá představení Hané poněkud většího prostoru. Její význam jsme dnes ochotni spatřovat patrně v bohatství, úrodnosti a zlatých lánech, což jsou vesměs poetické či publicistické obraty, avšak v minulosti se zřejmě odvozoval i od poněkud jiných deviz. František Skopalík na konci 19. století po hanáckých regionech propagoval nové způsoby hospodaření, zavádění pěstování cukrovky, rozšiřování ploch obilí a rušení obecních pastvin a drah, ale i soudobé meliorace, odvodňování pozemků, zakládání mlékáren, spořitelen atp. Při této agitaci jako výstražný argument o neudržitelnosti starých způsobů hospodaření užíval některá dnes i notně překvapující data. Typický hanácký statek se totiž původně spokojoval s chovem jen 2 – 3 krav, zato koní zde bývalo 5 – 7, i více, což je jistě, - nazíráno očima 20. stol. - enormní přebytek.
  Pro srovnání – nejméně od dvacátých let tohoto století byl poměr chovů na Hané již více než obrácený! Koní na zdejším běžném statku s výměrou kolem 10 ha nebývalo zpravidla více než dva, pár, zato krav se chovalo i deset. F. Skopalíkovi i mnohým dalším aktivistům se tedy podařilo pronikavě obrátit život na hanáckém venkově – samozřejmě s vydatnou podporou tehdejšího ducha doby, jenž všude vyvolával snahu o zvýšení výroby potravin. (Není bez zajímavosti, že Skopalíkem tak pokrokářsky propagovaná cukrovka je v současnosti již zase energicky z polí vytlačována, - i za pomoci nepříliš čistých administrativně - obchodních metod. Dodejme ovšem, že i tak zaslouženě, jedná se o typicky plantážnickou plodinu s nadměrným množstvím ruční práce).
  O spolehlivosti uvedených - a nyní téměř neuvěřitelných - Skopalíkových údajů není ale pochyb, se svými krajany a sousedy přece ani nemohl debatovat o údajích vymyšlených, ale poukazoval naopak na stav viditelný běžně v každé dědině. Ptáme-li se po důvodech takovéhoto archaického hanáckého hospodaření, nacházíme ale pouze jediný. I s přihlédnutím k tehdejší velké domácí poptávce po koních je zřejmé, že takováto nadprodukce nemohla být myslitelná bez účasti armády. Od nejstarších dob až po nástup vědecko – průmyslové revoluce tedy byla Haná koncipována a prosperovala jako vojensko – průmyslová základna. Při tehdejší příznačné diverzifikaci jakýchkoliv zdrojů ovšem zdaleka ne výlučná, avšak dobře umožňující armádám disponovat dostatkem koní - po staletí jediným dostupným prostředkem k dosažení mobilnosti a bojeschopnosti vojsk.  Do výstavby jezdeckých kasáren na Moravě, byla součástí statků i tzv. vojanky, menší maštale pro vojenské koně, jež sedlák pro armádu živil.
  Ještě v pozdním středověku jsou v několika listinách nazývány Chřiby jiným názvem a patrně nikoliv nadarmo – Hory hříběcí.

… Češi, tak e Rakušani
všeci naše šate hani,
že chodime premovani, vešévani…
 

************

  Sám aktivní a pokrokový Skopalík byl ale přitom i veliký milovník staré Hané. Na zasedání Říšského sněmu ve Vídni, jehož se stal poslancem, přicházel v obřadním hanáckém kroji, aniž by si přitom zřejmě uvědomoval, že svou účinnou osvětářskou i praktickou činností se vydatně podílí i na zániku jeho původní funkce.
  Hanácký kroj má pochopitelně mnoho forem, podle ročních období, různých příležitostí, nebo i stavu nositele. Od Hanáka usedlejšího věku proto můžeme slyšet svědectví o jeho botách, jež měly sahat: …nad kotike – né véš… I přesto je však opak pravdou, - základní, respektive nejdůležitější částí kroje jsou vysoké jezdecké boty, podobně jako u jiných moravských krojů s různorodými čižmami.
  Z technického hlediska nejsou ale takovéto kroje nic jiného, než-li jezdecký úbor, jehož neměnné, bezchybnou funkčností odůvodněné prvky můžeme shledat i v poněkud blazeované současnosti anglických dostihových chovů. Sestává právě z kalhot s nohavicemi přiměřené délky, - zatímco delší jsou zastrčeny do vysokých holínek - a z dlouhého jezdeckého pláště, vzadu dostatečně rozstřiženého. (Ve Skopalíkových dobách byl např. takovýto plášť součástí výstroje kovboje, nebo cestovatele na Dalekém Západě USA, ale zcela obdobně dlouhý rozparek vzadu má i historická svatováclavská kroužková košile – také tedy určená k jízdě na koni).
  V anglické verzi soudobého jezdeckého úboru pro dostihovou sezónu pořádanou v příhodných obdobích roku – i dne - vidíme ovšem již při parkurech jen krátký livrejní kabátek, jenž by se bez rozstřižení vzadu ponejvíce i obešel, nebo při turfech rovnou různé dresové kazajky a košile. Ani v prezentacích krojů moravských již jezdecký plášť neshledáme – na slavnostech jsou vhodné k vysokým botám a kalhotám jen malebně vyšívané košile a ozdobné vesty. Kalhoty hanáckého kroje byly buď široké baně, nebo užší gatě – obojí ovšem koženky a v zásadě se odlišovaly barvou, podle území, na červené, žluté i hnědé, hanácky tedy pernikovy, – zatímco na tzv. Horní Hané, na nejsevernější Moravě, shledáváme černé, nejraději z kozinky. Bývaly však i z jelenice atp., takže pokud se snad někdo stále není sto rozloučit se svými, již i hrozivě obnošenými kalhotami, může to být poněkud i zásluhou nějakého podvědomého reflexu z dob nošení krojů – gatě byly jeho součástkou s trvanlivostí prakticky na celý život a bylo možno je i znovu přibarvovat.
  Jezdecká výzbroj i výstroj koně, podobně jako sám jeho chov a šlechtění, zvláště za minulé dva tisíce let, prodělávaly soustavný, velmi odborný, byť ovšem zdaleka ne plošný a rovnoměrný vývoj. Na koni se odpradávna sice jezdívalo s mnoha druhy i málo funkčních postrojů, podobně i v nejroztodivnějších úborech, ne-li snad i ve fénických, řeckých i římských tunikách, ale takto vybavený jezdec má s opravdovou funkčností a možnostmi jízdy na koni jen málo společného. Zcela vyloučena je ovšem jízda v kdysi velmi rozšířených, často městských, kupeckých oděvech úzkého, chalátovitého typu.

  Na Hané se ale dochovala i vůbec světově první verze specielně jezdeckého pláště – je jím známý hanácký ocáskový kožíšek. Soudobí pozorovatelé u něj sice, snad i se zakrývanými rozpaky nad podivnou součásti milované tradice, shledávají přinejmenším jistou neohrabanost, ovšem na koni, navíc i několika dnech i nocích v poli,  by podobná mínění určitě rádi přehodnotili. Na obrázku vlevo vidíme tento druh kožíšku na vyobrazení Hanáka od K. Branda z r. 1790. Jinou starobylost nám asi zaznamenává smutná píseň o zámku obklopeném jezery:


Tovačov, Tovačov, tovačovsky hatě, nemožu má milá zapomenót na tě…

  Nejen ale tím, že vzpomíná hatě, bez nichž mnohé staré spoje nebyly myslitelné, (vyhledávaným dřevem pro jejich stavbu bývala borovice blatka, bahenní), ale ve zvučném refrénu se opakují slova formou odpovídající sloganu, válečnému pokřiku, nebo povelu stádu koní: Hujá, hujaja… – Jisti si nemůžeme být jen o jeho autentickém znění. V důsledku známé hanácké záliby v širokém –ó- mohl snad znít hojá, hojaja, ale i hujá, hojaja…
  Chov koní se tedy těšíval na Hané mimořádné pozornosti. (Pochopitelně ale nikoliv jen na Hané, jak ukazuje užívání vysokých bot i v jiných krajích - i když vezmeme v úvahu, že opatřit si holínky je přece jen dostupnější, než vlastnit k nim i koně). Dnes je v blízkých Napajedlech Hřebčín Napajedla, úspěšný středoevropský chov plnokrevníků. Možná též slova zlidovělé písně Moravo, Moravo… v níž Václav Hanka zemi skládá hold i obdivnou vzpomínkou, …a jaké to koňstvo rodí půda tvoje… by mohla být inspirována dojmy právě z vlastní Hané. Jak je známo, nezpívá se zde jen o samotných koních, ale slovo koňstvo označovalo jízdu, kavalerii (srov. například i kůň vystrojený pro šlechtice – komoň a komonstvo pro převážně jízdní a často slavnostní průvod panovníka, nebo i jiného vysokého civilního i vojenského hodnostáře. V srbochorvatštině a ruštině je ještě stále jízda, kavalerie =  konjanica).
  V původním, vojensky koncipovaném daňovém systému známém z Moravy byla starou jednotkou platby hodnota tzv. zbrojného koně. Podle velikostii majetku byl určen počet zbrojných koní které měl majitel za povinnost … na obranu země i ze země… t. j. i za hranice vypravit. Pochopitelně i s jezdcem a jeho výstrojí, která se průběžně modernizovala až ke střelným zbraním. Povinnost byla určována i některým dědinám a fojtům. S každými 6 jezdci měl být vyslán pán, nebo rytíř. (Rozdílně od dávné české úpravy, kde zemský sněm žárlivě střežil a omezoval nasazení zemské hotovosti v zahraničí). Doklady o tomto systému jsou však i z východních, také rožmberských Čech a později se zalíbil i Habsburkům a tak se ze zápisů sněmovních jednání dozvídáme, že na přání císaře …snešením sněmu v Praze, ode dne 25. května 1609 do 23. února 1610 držaného byla v Čechách nařízena hotovosť, k níž bylo obyvatelům z každých 5.000 kop gr. č. jmění postaviti jednoho zbrojného koně s jezdcem…
 

             Na dvoře statku

  V každém případě se ale nejméně od konce antiky jezdec vždy těšil mnohem větší prestiži, (a s ním pochopitelně i jeho oděv), než-li pěší bojovník a také chov i výcvik koní je po mnoha stránkách náročnější i odbornější činností než samo zemědělství. Z chovů domácích zvířat je právě odchov koní fakticky nejdelší. Cyklus zde není roční, ale až čtyřletý, což si vyžaduje nakládání s ještě vyšším kapitálem a po celou dobu i odbornou péči a výcvik. Chov byl proto vybaven i některými privilegii, - po skončení sklizně bylo například všechna pole dovoleno volně používat pro pastvu koní. (Při trojpolním systému dodržovaném celou vesnicí: jařiny, ozimy, zatímco třetím rokem zůstávala pole ladem, bylo lze poměrně razantní privilegium snad i uspokojivě uplatňovat). Ohřebené klisny bylo třeba ze stád – z důvodu jejich uchránění od možného poranění divokými hřebci – včas oddělovat. Z těchto dob se dochovala početná místní pojmenování Kobylí důl pro místa, jež bývala vyhrazena klisnám a připravena, aby zde v klidu mohly odchovat na svět přivedená hříbata. (Jedno z takových pojmenování najdeme i u Osvětiman – Kobylí doly, nebo v lesích právě pod Bunčem zase toponymum s poněkud zvláštním pravopisem – Dolní Kobilák)
  Náročné rolnické a chovatelské činnosti i záliby dávných Hanáků patrně přispěly i k národopisnými studiemi chválené důstojnosti a vážnosti jejich povahy, hanácké rozšafnosti, někdy ale i vytýkané pýchy a také údajné pomalosti. Patrně ale opravdu neměli příliš důvodů zapojovat se do půtek o drobná vítězství nabízená všedním dnem a spíše se zaměřovali na své zemědělské a chovatelské poslání. Předpokládalo činnosti daleko odbornější, dlouhodoběji zaměřené a významněji společensky propojené – nezainteresovaným ale i z větší části skryté.
  Na horním vyobrazení známé staroměstské stříbrné plakety sokolníka již naopak vidíme – oproti ocáskovému kožíšku - doposud vývojově nepřekonaný typ jezdeckého úboru a také  koňského postroje. Elegantní plášť je prošívaný, což ještě praktičtěji než ovčí kožíšek vůbec umožňuje pobyt pod širým nebem a dodnes jej proto oceňují terénní pracovníci, ale i polárníci a horolezci v opravdu extrémních podmínkách. U podobně dokonalého koňského postroje na plaketě postrádáme jen třmeny a ostruhy, což lze ale zřejmě přičíst malému formátu vyobrazení – obojí se ve zcela prostých, čistě funkcionalistických i naopak velmi drahocenných a ozdobných verzích běžně používalo.
  Proč se na Hané i přes takto dávnou špičkovou nabídku krejčovského řemesla udržel i ocáskový kožíšek, můžeme přisuzovat jednak spjatostí tradice s prvotním a zřejmě osvědčeným řešením, - asi oné vytýkané pomalosti, ale možná i nenáročnou dostupností materiálu i domáckou zhotovitelnosti ocáskového kožíšku. (Obdobný střih - patrně pro jeho jednoduchost - praktikují i některé kožešinové oděvy Inuitů – které ovšem jízdou na koni ovlivněny nebyly, ale na druhé straně je uplatněn též pro slavnostní a přepychové oděvy perských šáhů, od nichž zase jízdu a lukostřelbu si není možno odmyslit) Sestával vlastně jen ze dvou sešitých ovčích kůží s ponechaným otvorem pro hlavu, k nimž se ještě přišily rukávy.


Trasa Staré Město – Zdounky

  Přírodou daná hřebenovka, dlouhá více než 20 km je jednou z mála dnes vyasfaltovaných tras přes pohoří Chřibů, což nasvědčuje její důležitosti, která ani v minulosti nebývala menší. Z pohledu shora uvedených pozorování bychom ji mohli nazývat i strategickou silnicí spojující důležité oblasti Hané a Velehradska nejen dopravně, ale i velmi úzce v dávné společenské organizaci.   

Schéma spoje Staré Město - Zdounky

  Trasa silnice překračuje v Modré i menší přítok Salašky, ale tuto její verzi lze pravděpodobně označit za spojenou teprve se založením kláštera Velehrad r. 1204. Původní možnosti suché trasy jsou naznačeny na následujícím podrobnějším ortografickém znázornění bílým tečkováním. (Dnešní silniční spoj je vyznačen tečkováním žlutým) Ještě dnes jsou na bílé – původní - linii zachovány dlouhé úseky polních cest, jež však, bohužel, pro krátkost vyměřeného času nebyly zatím zkoumány přímo v terénu, - podobně jako mnohé z lesních kilometrů celé silniční trasy.
  Obě linie, současná i zřejmě původní, nejstarší, se setkávají na opravdu význačném místě – u Králova stolu, na 170o 40´ v. d. a 490o s. š., položeném v nadmořské výšce 355, 7 m. Spoj je zvláště v předpokládané původní, bíle naznačené verzi, nejen suchá trasa, ale téměř čistá hřebenovka, prakticky od Starého Města, až po Zdounky, - kde suchá trasa ovšem již končí nevyhnutelným brodem říčky Kotojedky.

Králův stůl

  Mohutný kámen v lesích asi 3, 5 km od Modré obracející se zúženým koncem k východu býval doprovázen po stranách dvěma poněkud menšími, z nichž dnes originální zbyl jen jediný. Místní blízká shoda dvou výrazných přírodních útvarů, - Králova stolu a linií hřebenu dané cesty z Velehradu, jež jakoby rovnou vede k němu, (náhorní plošina zde v místech Králova stolu není širší, než-li cca 100 m), jež oba byly využívány v oblastech někdejších lidských nauk jistě kdysi pro znalé dodávala místu ojedinělý význam.

Králův stůl

  O čemž by snad nebylo třeba dávat najevo pochybnosti, jak ovšem bývá dnešní všeobecně rozšířenou výzkumnou metodou i v jiných případech. Hromadění skeptických námitek paradoxně tak dodává takovýmto, jinak již ničím nezatíženým, moderním úvahám na jakési – relevanci výzkumu
  Starobylé jméno Králova stolu uvádí poprve, dokonce česky, - jinak ovšem latinská listina krále Přemysla Otakara I. z 27. listopadu roku 1228, …lapis quid dicitur Králov stol… - kámen, jemuž říkají Králův stůl. Je známo, že tuto formulaci lze ve staročeštině číst dvěma způsoby, jednak v jednotném čísle, - jak na místě uvádí informační tabule, ale též v čísle množném – tedy Stůl králů. Znaménka diakritiky pro označení délky samohlásek tehdy ještě používána dostatečně nebyla. Sám Přemysl Otakar I. byl teprve třetím českým králem a dva předcházející králové se této hodnosti během minulých téměř 150 let těšili jen asi 20 let.
  Jméno tedy jistě není produktem až snad novodobého romantického zájmu o historii, či přírodu. Podruhé se s ním setkáváme písemně až po téměř pěti stoletích - roku 1694. (Opět jeden varovný – byť zřejmě marný - příklad pro ty historiky, kteří údajně exaktně vědecky sestavují zjednodušenou historii podle dochovaných písemných pramenů. Jaké by asi byly jejich dnešní soudy třeba o Králově stolu, kdyby se listina Přemysla Otakara I. nedochovala)?
  Tento druhý zápis je obsažen ve zprávě o obchůzce hranic panství Napajedelského a Velehradského, nařízené polními zeměměřiči pod vedením Fridricha Hollsteina. V zápisu se ještě hovoří o třech kamenech, jeden z nich byl ale později, po téměř dvou stech letech od zápisu, rozbit na štěrk při výstavbě dnešní silnice. Nebýt včasného zásahu z vnějšku, čekal by stejný osud celý Králův stůl. Takto byl ale poté pro potřeby stavby otevřen v blízkosti nový menší lom. Zápis vzpomíná již podivné znaky na svrchní straně Králova stolu, na níž: ...nachází se rozličná zvláštní písmena, nápisy a značky, mezi nimi je i jméno JHS, ... také obrazec biskupské berle se podobající a jiné těžko poznatelné vtesy. (Dnešní odvážní kritičtí pozorovatelé tytéž značky ale zase mimo vlivů přírody nejpřirozeněji  připisují turistickým vandalům až z dob po výstavbě oné silnice …  Na speciální mapě Moravy z r. 1857 ale sáhli do jiného okruhu možných autorů rytin. Německý název Beim Konigstich, jenž by znamenal U rytin králů - věnuje více pozornost samotným obřadným znamením, nežli kamenu).
   Přistupovat k tajemství Králova stolu zkoušeli různí badatelé v rámci několika hledisek. Jednak, jak připomíná jméno, měl být nastolovacím kamenem  vládců – prestolem, jaké známe např. ze Skotska, Dánska, slovinské Gospa Svety, (zde korutanský kmenový svaz Slovinců k nastolení knížete užíval kamenné hlavice antického sloupu), nebo i Cosmou alespoň písemně doložený kámen na pražském hradě v blízkosti kostela sv. Jiří atd. Velehradský by tedy byl bezprecedentně největším ze známých.

Prostorový pohled na průběh současné silnice (žlutě vyznačen) od Velehradu a možnosti předpokládané původní trasy (bíle tečkované)

  Do pokusů o řešení byla zapojena i myšlenka menhirů, nebo zase předpokládané využití při astronomickém, ale i jiném pozorování. (Např.: Vedeme-li přímku z místa, kde je na mapě Králův stůl směrem na sakrální komplex v Sadech, protne místo, kde by se měl pravděpodobně nacházet kostel sv. Víta v poloze Na kostelíku a míří do míst, kde by měla být kaple sv. Jiří v Uherském Hradišti). Jinými cestami bádání je pochopitelně snaha rozluštit samy ony tajemné znaky, nebo hledání v reliéfu kamene mapové znázornění širšího okolí apod.
Poslední archeologický průzkum dr. Pavelčíka z r. 1997 uskutečněný poměrně hlubokým povrchovým odkryvem bezprostředního okolí Králova stolu jednak prokázal místní původ kamene – odnikud sem tedy nebyl přepraven a vznik takovýchto útvarů geologie vysvětluje rychlejším zvětráním okolních měkčích hornin, čímž vzniká tzv. tor. Průzkum dospěl i ke dvěma dalším důležitým poznatkům. Kolem Králova stolu se …nacházel kruh ze štípaného kamene (poval zídky nebo chodník ze sypaného kamene) a také …v obvodu tohoto kruhu se nacházely hrubě opracované kameny, které svou polohou zaujímaly směry čtyř světových stran.
  Jedná se tedy bezpochyby o složitější symbolickou soustavu, byť sám Králův stůl není ve středu kruhového chodníku, či zídky, (vnějšího průměru až 16 m). - jak by se nám možná líbilo vzhledem ke znamení čtyřlístku, Derafš a Kavian. Na druhé straně je excentricita onoho kruhu patrně příznakem toho, že některé z jeho kamenů byly rovněž považovány za rostlé – snad i některé z oněch později opracovaných - a kruh tedy definovaly právě takto, s Královým stolem příznivě umístěném v kvadrantu mezi východem a jihem.
  Ale jestliže máme jen vágní představu o rukověťi nastolovacích obřadů, ani neznáme přesnější orientaci možných astronomických zájmů několika národů, jež zde někdy vládly, nemůžeme zatím patrně doufat v konkrétnější a obsažnější odpovědi. (Nedostává se nám zatím vyčerpávajících vlastně ani o světoznámém anglickém Stonehenge, těšícím se po dlouhá desítiletí i staletí neutuchající pozornosti desítek bystrých anglických badatelů).
  Z vlasteneckého hlediska by možná bylo pěkné přisoudit Králův stůl slovanskému, nebo velkomoravskému období, ale stáří jak kamene, tak i přírodní suché trasy na Bunč je samozřejmě dáno geologicky, nikoliv historicky. Ale i samo lidské využívání suchých tras k vedení dopravy má ovšem – byť jen historické - úctyhodné stáří a znali je a používali nejen Keltové, ale zdědili je i Germáni a přirozeně i nejstarší Slované, v čemž je možná patrná určitá kontinuita i jiných nosných prvků správy.

Nákres situace u Králova stolu,
  výzkum J. Pavelčíka r. 1997
  

  Lze snad ještě z hlediska etnografických tradic podotknout, že trasa ze Starého Města ke Královu stolu i dále směřuje vlastně rovnou na severozápad, což z hlediska magického výkladu je ten vůbec nejméně příznivý směr. V germánské mytologii se např. na severozápadě nacházel nehostinný konec světa – Thule a zřejmě i peklo – Hel. Tím se již poněkud přibližujeme až k  okruhu výkladů původních, prehistorických percepcí moci ve Zlaté ratolesti Jamese Frazera. Podle nich bylo původně povznesení do královské hodnosti i neodvratitelným výrokem o smrti – po jediném roce vlády. Posvěcené povýšení bylo tak tedy současně vlastně i zasvěcením k pouze na rok odložené obětí.
  Možná se nám jeví takovýto konec, zvláště u vysoce postavené osobnosti, vyznačující se jistě mnoha přednostmi i privilegii až krutě nezasloužený, ale v životě se možná od těchto dob ani věci příliš nezměnily. Po staletích křesťanských mučedníků obětujících skutečný život nastoupili různí moudří mužové žijící na poušti a umrtvující tělo v poustevnách v touze po dokonalosti a nejnověji se na světě objevují lidé, kteří zasvěcují život i tématům nesrovnatelně méně vynikajícím, či svatým – výzkumu blanokřídlých, molekulární vazbě, či podobným specializovaným námětům.

Bunč

  Jiným nepřehlédnutelným místem na nejméně 12 km úseku trasy, jenž mezi Modrou a Zdounkami probíhá lesem je letovisko Bunč nacházející se na samotném chřibském rozvodí ve výši 479 m. n. m. Je křižovatkou nejen několika turistických stezek po jeho malebném okolí s mnohými zajímavými skalními útvary i blízkou rozhlednou na Brdu – nabízející, z hřebene Chřibů asi velmi příhodně, i pozorování východů a západů slunce, ale ústí sem i další suchá trasa využívaná dnešní silnicí od Kostelan. Mnoho ale ani nechybělo a vedla by zde dokonce i prvorepubliková dálnice, jejíž výstavba byla sice již nejpozději v r. 1941 pro válečný nedostatek prostředků zastavena, ale ve Chřibech z ní zbylo na 80 km rozestavěných dálničních náspů i hotových betonových propustků a mostů – i vysoko v samotné blízkosti Bunče.
  Ačkoliv jsme zatím zmiňovali jen příznivé vlastnosti trasy, tedy její uspokojivě přímý směr, čisté vytyčení a některé výrazné body, dobře použitelné při rekonstrukci dopravního záměru, je třeba zmínit i – jen z našeho úzkého hlediska pátrání po původní trase – jeden její nedostatek. (Samotnými dopravci byl ovšem pociťován právě obráceně, jako nesporný klad). 12 km úsek dnešní silnice probíhající lesem by mohl být na mnohých svažitých kilometrech doprovázen četnými svazky úvozů někdejších větví spoje, ale postup průzkumu byl takový, že jsme dlouho nemohli objevit ani jediný. Terény Chřibů jsou tedy velmi vhodné pro vedení dopravy přímo po přírodním povrchu, jenž zde svou tvrdostí nepřipouští vytváření úvozů a je takovouto dopravou vítaný.
  Nakonec jsme však přece jen i tento viditelný příznak starých tras objevili na několika místech. Na sestupu od Bunče ke Zdounkám se vytvořily blízko vrcholu dosti hluboké úvozy, z nichž jsou následující obrázky, zachycující alespoň dvě ze situací v blízkosti dnešní silnice..


  Díky místně měkčímu podloží, s nímž se ve Chřibech přece jen tu a tam setkáme jsme zjistili také dvě další místa na nichž jsou úvozy viditelné – tentokrát již na úseku od Bunče ke Královu stolu, ale rovněž nepříliš vzdálené od vlastního rozvodí. O prastarém užívání tohoto spoje svědčí tedy jak jeho předpisové vytyčení suchou trasou, často přímo i hřebenovkou, tak i těchto, i když zatím jen několik málo viditelných úvozových reliktů. Je však možné, že se úvozy najdou při detailnějším průzkumu ještě i na jiných zalesněných místech staré trasy. Zvláště hned z několika různých hledisek zajímavé by bylo jejich případné zjištění také na předpokládaném původním, bíle vyznačeném úseku ze Starého Města ke Královu stolu.
  Jak jsme již několikrát připomínali, popisovaná trasa není zdaleka jediná, jež Staroměstsko s Hanou propojovala, nebo dokonce jež nacházíme v celých Chřibech – přitom některé možná i neméně zajímavé – ale je asi přiměřené věnovat se vždy pouze jediné z nich. Popis více tras, nebo dokonce dopravní sítě by rychle ztrácel na srozumitelnosti a vytvořit snadno přehlednou mapku - a přitom dostatečně dokladovat v ní zanesené trasy - by byla značná práce i pro celý tým.
  Na závěr bych chtěl poděkovat ing. Jánovi Ducárovi z Prešova jak za snímky úvozů, tak i trpělivý dvoudenní doprovod po rozsáhlých a zprvu nám ovšem neznámých prostorech Chřibů.

Vladimír Merta                                Letohrad, 25. června 2008


Literatura

Frazer, James, George, Zlatá ratolest, Mladá fronta 1994
Rajchl, R.: Astronomické prvky v orientaci spojnic kostelů z předvelkomoravského a velkomoravského období v oblasti Uherského Hradiště, Společenskovědní sborník pro Moravsko-slovenské pomezí. Slovácko XXXVII/1995, nákladem Slováckého muzea Uherské Hradiště
Štěrba, St., Astronomické souvislosti Králova stolu, Archeologie Moravy a Slezska, Ročenka České archeologické společnosti, pobočky pro severní Moravu a Slezsko, 2003  

 

Weby

www.obeckostelany.cz/index.php?nid=1195&lid=CZ&oid=115834, místopisné podrobnosti ve Chřibech
www.wogastisburc.com, zkoumání značek na Králově stole
http://poltergeist.zjihlavy.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2007040035, rozmístění prvních kostelů na Staroměstsku

NAVRCHOLU.cz