"Pokud jde o úsudek, rozlišit sofisma od důkazu nelze jinak, než ověřením závěru zkouškou nebo praxí. I ty nejjistější závěry vyvozené z úsudku nejsou dokonalé, pokud se neověří."
Roger Bacon

Souvislosti názvu Písařov I.
Souvislosti názvu Písařov - II.
Spoje Zábřeh - Štíty
Gablona a Jablonná
Nejstarší brody Orlice
Z minulosti Polné
Moravská příjmení

Počet přístupů: 412331

Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.


Obsah ©
Vladimír Merta,
2004 - 2005

Souvislosti názvu Písařov - I.

Statistické ověření topografických dat

  Horská obec na severu Moravy bývala známá rázovitostí svých obyvatel, jejich chudobou, domáckou výrobou kartáčů a distribucí tohoto a podobného zboží široko daleko i některými anekdotami této činnosti se dotýkajícími. Jinou pozoruhodností obce je 500 s. š., který probíhá jižním okrajem vsi, takže, alespoň teoreticky, v Písařově nikdy souhvězdí Velkého vozu nezapadá.

  V tomto článku se však chceme zabývat jedině jménem obce, kterému bychom také mohli říkat mluvící jméno, podobně jako se už říká mluvící znamení kamenným znakům na domech středověkých měst. Ovšem snahou upozornit na některou stránku jména nebo znamení dalším názvem spíše prozradíme, že řeči znamení nebo dokonce jména vůbec nerozumíme. Souvislost, která díky okolnostem byla kdysi naprosto srozumitelná a tedy mluvící, se právě změnou okolností stává buď nepochopitelnou, nebo dokonce chybně chápanou.

  Přiznávám, že jsem se touto otázkou už jednou zabýval. Když jsem se jako dítě seznámil s existencí Písařova usoudil jsem (díky okolnostem), že chlapci v písařovské škole psávali velmi úhledně a čitelně, jestliže jejich pozoruhodná schopnost pokřtila celou obec.
    
  Český název Písařov známe ve starých dokladech v podobě latinské, Scriptoris villa i německé, Schreibendorf, tedy třikrát to samé. Žádné rozdíly, které bychom v lepším případě mohli použít k nějakým vysvětlujícím úvahám či souvislostem, nebo naopak, v těch horších, jméno znejistily. Pro Čechy, Němce i kněze byl Písařov vždy prostě Písařovem.

  K nejstaršímu zápisu jména poukazuje listina pana Zdeňka ze Šternberka, jinak ze Zábřeha, datovaná ...na Zábřeze 4. dubna 1365. Dochována je ve vídeňském archivu Liechtenštejnů - poslední feudální vrchnosti, které Písařov patřil.1

  Listina je poněkud neobvyklá, neboť v ní Šternberk mimo jiné slovo od slova a Protože ona listina byla trochu poškozena ... opisuje privilegium ctihodného pána Protivena ze Zábřeha, sepsané Léta Páně 1278. Bylo tehdy určeno prvnímu zákupnímu rychtáři v Šilperku (Štíty) Eberhardovi a jeho dědicům a nástupcům v úřadě. Vypočítávají se zde i jména 15 vsí ... které náležejí k městečku ... a mezi nimi na druhém místě je i villa Scriptoris, Písařov.

  Pan Protivoj (jak zní zřejmě spisovný, doložený tvar jeho jména - Protiwoy) měl ve stejném roce, v němž vydal privilegium pro rychtáře Eberharda také příležitost, ba povinnost, zúčastnit se bitvy na Moravském poli. Zde 26. 8. padl český král a moravský markrabě, Přemysl Otakar II. Pan Protivoj měl, buď jak buď, větší štěstí, v písemnostech se s jeho jménem a pečetí setkáváme ještě v průběhu dalšího čtvrtstoletí.

  Nejstarší doklady nám k zvláštnímu názvu obce mnoho neřekly a tak zbývá už patrně jediná, nebo alespoň proveditelná možnost - vyhledat v ČR obce s podobným jménem a vzájemným porovnáním snad dospět k nějaké žádané souvislosti. Jméno Písařova ještě jednou projevilo skoro ojedinělost. Kromě známých brněnských Pisárek rejstřík atlasu 1: 100 0002 obsahuje pouze jedinou osadu, která je připomíná. Je jí malá víska u Tachova, zvaná Písařova Vesce.

  Potom však naštěstí začínaly být souvislosti poněkud patrnější. Písařova Vesce je vzdálena 8 km od hraničního přechodu Pavlův Studenec- Bärnau a 14 km od dnes slavného Rozvadov - Waidhaus na nové dálnici Praha - Rozvadov. Třetím přechodem na této hranici - Eslarn - Železná se po silnici jistě krásným údolím Radbuzy dostaneme po 18 km do osady Štítary. Shodou okolností má tato obec podobně příhodné přírodní přístupy ještě ke dvěma dalším hraničním přechodům, Lísková - Waldmünchen i Folmava - Furth im Wald.

  Pro doplnění dodám, že z Palliardiho3 archeologických výzkumů je nad rybníkem u hradu Boskovštejna známa poloha zvaná Písařovicovo pole. (Parcela, nikoliv osada nebo jiné sídlo, jako je tomu u ostatních lokalit v této úvaze zmiňovaných). 8 km od pozemků tohoto jména nalezneme Štítary, z nichž je to údolím štítarského potoka a Dyje 5 km na hrad Vranov, který má k hranici, nyní bez hraničního přechodu, necelé tři kilometry.

  Poněvadž i náš Písařov a Štíty leží blízko hranic, naskýtá se možnost prověřit z tohoto hlediska i ostatní dávné průchody do našich zemí. Je to možné, neboť díky přírodnímu prostředí, které vytvořily horské hřebeny, údolí řek i neprostupné hvozdy je většina těchto přístupů, známých i jako  zemské brány na těchto místech i dnes, stejně jako státní hranice. Jen z dávných hvozdů se staly lesy.

  Provedené šetření nelze popisovat po jednotlivých krocích. Na tomto místě jen shrneme jeho výsledky. Po zkušenostech s těmito terény, důsledně se opakujícími, jsem mohl vytřídit dalších 7 jmen osad - Lubník (26x), Šanov (12x), Jestřebí (22x), Stráž (38x), Střítež (37x), Jablonné (20x) a Čihák (19x). Uvedená jména jsou ovšem pouze typová. V praxi na př. 18 osad se jménem typu Štíty (v tomto počtu jsou výjimečně zahrnuty i tři lokality na Slovensku a dvě v Dolním Rakousku) má 11 různých tvarů, nepočítaje slovenštinu: Štíty, Štítná, Štítina, Štítné, Štítary, Štít, Štítov, Štítkov, Štítovky, Štítky (osada zaniklá ve středověku 1 km sev.vých. Svojkovic na Jihlavsku) a Schiltern v Dol. Rakousku.4

  Devět typových jmen najdeme v Čechách asi 120x, na Moravě a ve Slezsku 70x. Uvést téměř dvě stě lokalit na mapě by nebylo dosti názorné a nepomohlo by ani omezení na území Moravy, jednak pro formát tisku, ale hlavně proto, že se jedná o místně vymezené komplexy. Je proto třeba sledovat každou trasu zvlášť.

  Uvedu jen několik nejnápadnějších znaků, které rozmístění těchto osad vykazuje jak na mezistátních, tak i na starých hranicích českých, moravských, žitavských, kladských, slezských a malopolských.

  1. V Čechách nad to ohraničují i jakési okruhy jak kolem Plzně, tak i kolem plzeňska a snad - z nedostatku adresnějšího označení - kolem Libice n. Cid.
  2. Výmluvný soubor těchto osad sleduje meandry řeky Střely právě v místě jejího rozvodí s Blšankou, tedy na terénně nejsnadnější cestě z plzeňska do žatecka.
  3. Do stejného prostoru postupuje menší souprava u Rakovníka na směru od Prahy.
  4. Na úseku střední Vltavy, dnes na březích vodních nádrží Kamýk, Slapy a Orlík, ohraničeném na západě Brdy, na východě hřebenem Středočeské pahorkatiny se nachází komplexy 17 osad.
  5. Sever Čech, Podkrkonoší, Záhvozd se vyznačuje desítkami těchto osad.

  Na Moravě je patrný:

  1. Nízký výskyt těchto jmen na jižní hranici.
  2. Dobře vyznačené přístupy na Vysočinu. Zvláště údolím Jihlavy od Třebíče, ale též Oslavy, Svratky a Svitavy. (Asi 16 lokalit).
  3. Obdobně dobře obsazené průchody Beskyd.
  4. Stopy po vnitřním členění Moravy jsou dosti nevýrazné, lze je spatřovat ve 4 lokalitách v Chřibech a k témuž snad poukazují i 2 - 3 jména na směru Olomouc - Konice a jedno na trase Olomouc - Brno.
  5. Poměrná převaha jmen typu Lubník na Moravě (15x), oproti Čechám (11x). Jména typu Čihák se vyskytují ponejvíce v Čechách, na Moravě je najdeme na směru Třebíč - Jihlava.
  6. U jmen typu Jestřebí se někdy dochovala patrně i jména hradských obvodů - Kuřimské, Pernštejnské. ( Na Slovensku k nim přistupují Trenčínské a Šarišské. Obdobné označení nese ještě Gemerský Jablonec a v Čechách asi Kamenický Šenov - Šanov).

  Popsaný způsob užití topografie nám dal zřejmě příležitost zachytit, snad i částečně rekonstruovat organizaci strážní, pozorovatelské, obranné, dopravní, obchodní a celní činnosti státu v určitém - velmi dávném - období. Tato organizace měla jistě mnoho různých etap v čase, prostoru i vlastní vybavenosti.

  Zjištěnou lokalizací typových jmen do hraničních oblastí a do okolí přeshraničních spojů se také značně zlepšila mluvící schopnost jmen, takže můžeme usuzovat na různé funkce těchto osad. Jejich působnost ovšem mohlo nahradit, zastoupit jiné místní řešení. Nikde proto nenacházíme zemskou bránu ve které by bylo všech devět šetřených osad. Nepracujeme ovšem ani s kompletními údaji, neboť v průběhu věků docházelo ke změnám jmen i k vlastnímu, fyzickému, zániku celých vsí.

  Některé změny a obměny jmen v čase jsou patrné u typu Lubník. Dnešní jméno města Libina u Šumperka má ve starém latinském textu tvar Lubina. Náš název Stará Libavá byl v r. 1307 zapsán jako Antiqua Lubonia a r. 1323 Lobouia. V souboru 26 Lubníků jsou ale zařazena jen ta jména, která do dneška zachovala kmen lub-. Početní zmenšení souboru není pro náš záměr - sledovat existenci účelově zakládaných osad na přeshraničních přechodech - rozhodující. Pokud by bylo třeba zpracovat konkrétní přechod a trasu, na př. u Staré Libavé, bylo by ovšem na místě shromáždit historicky dochované tvary jména a gramatickým rozborem určit původní znění.

  Jiným zdrojem možných chyb může být příklad Lubů u K. Varů. Gramaticky to co hledáme, umístění bezprostředně na hranici by mohlo rovněž uspokojit, ačkoliv ostatní Lubníky, Lubence, Lubné apod. jsou často nejhlouběji ve vnitrozemí. V tomto případě se však jedná o přejmenování obce po r. 1945. Bez historicky doložených správných tvarů jména nemůže dnešní název svědčit o existenci historického přeshraničního spoje povodím Plesné.

  Vzniká oprávněná otázka o použitelnosti nebo alespoň přesnosti takovéto metody. Pokusím se odpovědět na námitky srovnáním se známou Rubikovou kostkou. V určitém období módní hlavolam vyžadoval složit daný počet prvků, kostiček do stanoveného tvaru a barvy. V našem případě se ovšem nejedná o neměnný počet jmen. V souboru mohou být některá chybná a některá (osad v minulosti zaniklých či přejmenovaných) zcela chybět.

  Stav by se dal zlepšit shromážděním všech historických pramenů, jejich přesným gramatickým rozborem i zařazením dalších zeměpisných názvů hor, řek, lesů i dalších poloh do souboru, ale výsledek by se přesto lišil jen v jednotlivostech, nikoliv ve zjištění skutečné existence této příhraniční organizace.

  Naši kostku lze složit i s proměnlivým počtem prvků a dokonce s některými chybnými. Je to ovšem umožněno několikanásobně větší velikostí souboru než-li je pro statistický důkaz zapotřebí. Kromě toho je soubor vázán i vzájemnou blízkostí lokalit, jejich rozložením kolem jedné trasy i umístěním osad v zeměpisně výmluvných terénech zemských bran, věnce hor, prostě na vzácných průchodech v jinak kdysi neschůdných horských masívech. Přidáme- li i pátou podmínku, blízkost hranice a známe- li dlouhou řadu případů splňujících všechny tyto omezující limity, dosáhneme na druhé straně stavu, kdy jediné typové jméno nás oprávní hledat či předpokládat existenci i ostatních vytyčených podmínek - s výjimkou věnců hor.

  Adekvátním srovnáním materiálu na těchto stránkách uváděného tedy není jeho ztotožnění s kompletním hlavolamem, ale s jediným jeho prvkem. Nemůžeme sice jedinou kostičku použít pro hru, ale lze podle ní odvodit pravidla a zásady hry i její reálnou existenci. Nelze podle ní stanovit jen celkovou velikost hlavolamu a tak je tomu i v našem případě. Skutečný stav zemské brány, její vybavenost v minulosti nezrekonstruujeme, vyhovoval vždy místním i časovým podmínkám a možnostem a tak nemůžeme ani říci co chybí nebo zda vůbec něco chybí.

  Jsou ovšem možné případy osad se jménem podobným nebo zcela totožným s některým jménem typovým, která však do hraničářské organizace přesto nikdy nepatřila. Horní Studénky vznikly přestěhováním části osadníků Dolních Studének (obě SU), snad z obav před opakujícími se záplavami. Obdobně, ač z různých podnětů mohly vzniknout i některé osady s typovým jménem.

  Nebo ilustrace pravidla, že i různé příčiny mohou mít stejné následky (pokud se nejedná o akce v ideálním světě axiomů). Některé tvary, zahrnuté pod typ Štíty, na př. slovenské Štitáre a Štítnik i oba dolnorakouské Schilterny se vykládají jako osady štítařů, tj. výrobců štítů, Schiltern - bei den Schildmachern.4, 8

  Nebudeme takovou možnost - rozdílnou příčinu stejného pojmenování, ani u jiných typových jmen zcela odmítat, ale na př. blízkost Jablonova n. Turnou u Štítniku, nebo Písařovicova pole u Štítar u Vranovské přehrady takovému výkladu nesvědčí. Štítary na Radbuze, vzdálené od hranic 18 km by rovněž měly být zbrojovkou.

  Vojenské štíty opravdu patřily v ranném středověku k exportnímu, ovšem pražskému zboží. Na pražský trh si pro ně jezdili i židovští a arabští mezinárodní obchodníci a tak jejich výroba sotva byla lokalizována k hraniční závoře.5

  Také u jména Šanova můžeme získat dva rozdílné významy z českého nebo německého jazyka (Schönau = Krásný palouk). Nepochybně jsou krásné palouky ještě dnes u všech Šanovů, Šenovů, Šonovů, ale pokud takové krásné místo nacházíme na přeshraničním spoji, často přímo na hranici, bude reálnější i když jinak poetické, vztahovat název k ochranné funkci osady.

  Nutnost ochrany hranice i cesty v dalším průběhu dějin nezmizela, ale vyvinula se až k budování opevnění, šancí. Příkladem jsou třebas slovenské Šance na přechodu Strání - Moravské Lieskové i Šiance na 3 km vzdálené vedlejší silnici s přechodem Březová - Nová Bošáca. I na trase Jablunkovským průsmykem, kterou dal král Matyáš Korvín do ochrany knížeti těšínskému vyrostly Šance a nabyly na významu za kuruckých, tureckých, švédských i slezských válek.6 Terénní stopy šancí se nachází i na štítecku s názvem Švédské šance.

  Zmíním ještě určitý opak námitek, které by poukazovaly na nepřesnost a neprůkaznost této statistiky. Tvrzení, že podobným způsobem lze dokázat cokoli je sice námitkou spíše řečnickou, nebo stroze řečeno, ukvapeným soudem, takže se příliš nepodivíme, že ani tato námitka se nepotvrdí.

  V sousedství našeho Lubníku se ve středověku nacházela osada Sudina u lesa zvaného tehdy Zasudmov. V němčině se pro tento les užívalo jméno Richterwald, takže je dosti zřejmé, že český název vsi měl opravdu něco společného se souzením, správou. Zjišťoval jsem proto (a také z některých dalších náznaků a závěrů) odpovídající instituci i na jiných přeshraničních spojích. Topografie však tentokrát předpoklady nepodpořila.

  Vrátíme se však k původnímu námětu, vždyť další případné námitky si jistě zájemce o tuto metodu dovede přešetřit sám - jak už jsem řekl, se znalostí konkrétního terénu i historických a jazykových dat.

  Z 9 zkoumaných typů jmen osad asi bez větších těžkostí přisoudíme vojenské, obranné, strážní a kontrolní funkce jménům šesti typů: Štíty, Šanov, Stráž, Střítež, Jestřebí a Čihák. K dalšímu typu, Lubník, zde neuvedu žádné další vysvětlení jejich funkce a příslušnosti k pohraničním objektům - kromě jejich topograficky vhodného umístění na přírodních přístupech k hranicím a jejich značné četnosti, přes záměrné vynechání jmen s pozdějším kmenem lib- z jejich souboru.

  Účel osad jmen typu Jablonné zjistil prof. Dominik Filip ve své knize Krátká kronika...7. Bude asi obtížněji dosažitelná, proto některé závěry ocituji. Byly zřizovány ...osady strážného lidu, zvané Stráže na cestách a zemských branách. Obyvatelé byli svobodní, nekonali roboty (Chodové). Hlídali jednak vojenské pohyby, ale kontrolovali i kupecké karavany a jejich placení cla. Přes pomezní prales existovaly i jiné přechody, které bylo třeba hlídat - proti podloudníkům, byly jen stěží průchodné.

  Hlavně ovšem prof. Filip zjistil, že ... na důležitých stezkách se ve středověku stavěly celnice, kde se vybíraly poplatky za přepravovanou sůl. Nazývaly se gablony a poplatek byl znám jako gabela.

  V Evropě našel prof. Filip na 50 takových lokalit, zvláště ve Francii a již. Německu,8 což je dobře možné, jestliže v ČR jich máme přes 20. Nejstarší písemnou zmínku o kterési Gabloně  uvádí k roku 930 - bohužel bez přímého udání pramene.

  Ve slovansky mluvících zemích se při psaní tohoto jména došlo k výslovnosti Jablona, Jablonná. (G= J, Gewichko= Jevíčko) a následně se později ve středověku vymyslely povídky o jabloních, které stávaly tu u krčmy, jinde zase v  šíré lesní pustině a u nichž zastavovali vozkové, aby nakrmili koně. A tu - prý- čeští kočí říkali, že státi budou v Jabloně, němečtí ale, že bei der Gabel státi budou.

  Jabloně se takto dostaly i do několika městských znaků nebo alespoň pečetí. Pečeť Jablonného n. Orl. má korunu své jabloně tvarovanou do dvou mohutných, vidlicovitě se rozbíhajících větví. Je to pochopitelné stejně jako dvojzubá vidlička (stolního příboru) ve znaku Jablonného v Podještědí, která je mluvícím znamením německého jména města - Gabel.

  Před námi jsou ovšem případy kdy mluvící jméno hovořilo opět zároveň česky i německy. Výsledky tedy byly samozřejmě rozdílné, ale v tomto případě oba špatné.

  Některé tvary jména i řadu samotných osad uvádí i Esej o rodovo - osobních jménech Gallus na jihozáp. Moravě ve 12.- 16. stol.9

  Na základě předpokládaného dávného vybavení zemských bran jak osadami vojenského zaměření, tak (možná překvapivě) podobně dávnými osadami státní celní správy můžeme vyslovit i soud o původu a účelu i devátého typu jmen vybraných osad - Písařova.

  Právě celní správa by byla dobrým vysvětlením přítomnosti písaře v neprostupných hvozdech. Jednotně řízený úřad i dnes složitý a mohutný, s mnoha expoziturami, byl řadou svých vlastností obdobný i před staletími. Jednou z těchto nezměněných vlastností byla písemná evidence pohybu zboží i vystavení dokladu o řádném zaplacení gabely.

  (Pečetní válečky a hliněné tabulky klínového písma z počátků civilizace jsou, jak vidíme, nahrazeny olověnými pečetěmi a pergamenem. Dnes ovšem, díky závratně rychlému pokroku jsou i plomby z umělé hmoty a nákladní listy vytlačovány disketami a čipy).

  Čtyři místa v ČR podobných jmen (zahrneme-li sem i Palliardiho Písařovicovo pole) by možná byla málo k podpoře takovémuto tvrzení. Zařadím proto Písařovy cizí, ač v blízkém zahraničí. V dekanátu žitavském, který byl dlouho součástí českého státu byla kdysi osada Henrici villa Scriptoris, (dokonce i Advocativilla, jejíž název spoluinicioval i mé ověřování Sudiny).10 Jenom 14 km od našeho Písařova se v Kladsku nachází obec Pisary - měla by být kladským protějškem moravských institucí.

  (Obdobu Štítů, polskou Szczytnu, vybudoval kladský hrad na cestě do Náchoda a Szczytów, asi svídnický, je na trase Swidnica - Kladsko).

  Pokračujeme-li na východ, jsou jiné Pisarzowice v povodí Soly, na přístupu k Č. Těšínu. Dále Pisarzowa v povodí Dunajce, které vytváří dokonce dva přírodní průchody Tater. Konečně nejvýchodnějšími jsou Pisarzowice na řece Sanu. V jejich okolí najdeme poněkud  povědomá jména osad - Lubno, Jablonka, Jablonica Polska a Jablonica Ruska.

  Zdá se už být věrohodné, že přeshraniční přechody byly v určitém dávném dějinném období vybavovány účelově zaměřenými osadami k výkonu i zabezpečení některých státních funkcí.
    
  Snad je zde na místě připomenout starý způsob vytyčování hranic. Oproti vnímání současného člověka, považujícího za dostatečné rozhraničení tok potůčku, skálu, les a podobné věci v krajině, bylo chápání této kategorie na knížecích dvorech, nositelích nejen vojenské a politické moci, ale i strážcích státní doktriny, poněkud systémovější. Jako hranice byla vyhledávána čára rozvodí.

  Ještě r. 1256 ve sporu olomouckého biskupa a litomyšlského kláštera bylo stanoveno, že biskupství patří svitavsko ... až k vrcholům hor, které se táhnou na straně k Čechám a z kterých voda stéká na Moravu.

  Obdobně bylo rozděleno i Štýrsko mezi uherského krále Belu IV. a našeho Přemysla Otakara II. Belovi připadlo povodí Mury, Přemyslovi ta část pokud vody z ní tekou do Dunaje.10 Vedoucím českého poselství byl sice týž olomoucký biskup, který měl spor s litomyšlským klášterem, ale pohled na zeměpisnou mapu Čech nebo Uherského království nám ihned vyjeví, jaký princip (s užitečnými nebo nevyhnutelnými výjimkami) byl po staletí sledován a dodržován.

  I nesmrtelný autor Božské komedie, Dante, přijal a do svého díla zařadil ocenění krále Přemysla Otakara II., jenž ...vláď zemi, v níž je vodstev zrod ...11

  Ve starověké Persii byl tento hydro - geo systém oživován, ba posvěcován pomocí víl vod a pramenů i bohyň řek.12 Víly zvané fravaše či artavány byly vlastně duše dávných hrdinů v podobě žen, bojovnic. Každého roku, začínajícího v den jarní rovnodennosti měsícem Artana neboli frav-artin se konaly souboje těchto nadpřirozených bytostí o zdroje vod a prameny na následující kalendářní období.

  Ve středověku si mohl vodu z řeky odvést rolník, pastevec, mlynář i rybníkář, ale se stanovenou podmínkou, že ji vrátí do stejné řeky, rozumějme do stejného povodí. Podmínka bývá splněna automaticky ve více než-li 90% případů - přesto byla vyslovena!

  Personifikace řeky se ozvala, zřejmě jako názor očekávající nalézt podporu u soudců, ještě kolem r. 1489, kdy Jiří st. Tunkl konal své rybníkářské dílo na zábřežsku. Za pouhé zkrácení vtoku Moravské Sázavy do Moravy se mu dostalo žaloby, neboť ... vyvedl řeku z jejího toku starodávního, spravedlivého...13

  Rozvodí jako hraniční linie je ovšem skutečně ideální. Zdaleka tolik nepodléhá samovolným změnám jako jiné útvary v přírodě, tok řeky, okraj lesa nebo snad starý strom. Hřeben horského masívu nebylo často ani třeba střežit a bránit. Správné místo hraničního kamene, mezníku či sloupu se může kdykoliv přesně a beze sporů stanovit i ověřit. I v případech neprostupných pomezních hvozdů byla už hranice předem a přesně stanovena, ačkoliv pro člověka celé dlouhé úseky zůstaly ještě po staletí prakticky nepřístupné. Vysoké polohy v pohoří byly málo obydlené, takže se nedostávalo podnětů ke sporům, celkem vzato vytoužený, cílový stav, kterého méně šťastné kmeny a národy byly nuceny docilovat vražděním a deportacemi obyvatelstva v příhraničí.

  Pokud náš poznatek o umístění osad s typovými mluvícími jmény na přeshraničních trasách považujeme za dostatečně spolehlivý (a mnohonásobně jsme se o tom přesvědčili), je možné dosavadní postup obrátit a zkontrolovat si, zda plnění těchto úkolů nesloužily i některé další osady na štítecku. Od severu počínaje jsme už odsouhlasili účast na organizaci hranice u Šanova, Písařova, Štítů i Lubníku. Prošetřit bychom mohli ještě osady Heroltice a Strážná.

  V případě Strážné se jedná o nové jméno po r. 1945, jako tomu bylo u Lubů na karlovarsku. (Také Štíty se dříve nazývaly Šilperk, Schildberg). V listině pana Protivoje je Strážná zapsána jako Sonwald, což můžeme podle libosti považovat buď za složené slovo českoněmecké ve významu Obranný les (Šanov je zde zapsán jako Sonou) nebo pouze německou složeninu ve významu Krásný les. Zatím co Šanov je vysazen v určitě správné poloze, teoretický moravský hraniční sloup má přímo pod okny a lze z něj pohodlně, jako na dlani, sledovat všechny pohyby k hranici, v případě Strážné, Obranného či Krásného lesa se jedná pouze o osadu na cestě z Lubníku do Štítů. Její účelové zapojení do přihraniční organizace naše prostředky tedy nemohou potvrdit, ale naopak ovšem ani vylučovat.

  U Heroltic, případně i Horních Heroltic, jak se ještě r. 1576 nazývá Červená Voda (Jan z Boskovic tehdy vkládá do zemských desek Matyáši Žalkovskému ze Žalkovic ...ves Horní Heroltice, kteráž se německy jmenuje Rateboser ...13 - rozuměj Rotenwasser, je situace jiná. V ČR se sice vyskytují ještě pouze 7x, ale na opravdu vhodných místech. Heroltice nad městem Jihlavou, v sousedství Stříteže i dnešní dálnice (a Písařského rybníka). Heroltice na trase Jihlava - Moravské Budějovice. Heroltice nad brněnskou přehradou u hradu Veveří, tedy na trase Brno - Tišnov. Heroltovice na řece Hané, v polovině spoje Brno - Olomouc. Heroltice u Domašova n. Bystřicí, na cestě z Olomouce poříčím Bystřice přes Starou Libavou (Antiqua Lubonia) do Slezska na Holasovice. Na téže trase, ale ze slezské či holasické strany jsou i Velké a Malé Heroltice. Posledními jsou Heroutice spadající do komplexů zmiňovaných na střední Vltavě s osadami Jablonná, Strážovna, Jablonka, Čihadlo apod.

  Tyto údaje nás proto vedou k předpokladu, že přeshraniční styk byl značně formalizován a v jistém období se neobešel bez herolda. Malebného zjevu mezi středověkými i starověkými institucemi. Muž urozeného původu, opatřený velmi viditelnými odznaky svého úřadu, heroldskou berlou, pláštěm výrazně pomalovaným či vyzdobeným i neméně důležitou rozsáhlou praktickou a prakticky neomezenou teoretickou osobní imunitou.

  Týrání, zajetí i jen odmítnutí herolda by bylo natolik velikou provokací a veřejným odstoupením od dobrých mravů, že ve starověku i středověku na suverénní úrovni ospravedlňovalo vypovězení války. Kupecké výpravy přecházející hranice, doprovázené či vedené heroldem tak požívaly zcela viditelné a živé legitimity.

  Dosavadní údaje a souvislosti, které jsme zařadili, po připočítání Heroltic, již k 10 typům příhraničních osad v našich a z malé části i v sousedních zemích, nás opravňují označit štítecko za jednu z nejkrásněji dochovaných zemských bran.

  Nemalou částí k tomu přispívá i příroda a zeměpisné podmínky tohoto kraje. Mezi čtyřmi horskými hřebeny, Suchým vrchem 995 m. n. m., skupinou Jeřábu 1003 m. n. m. na protější straně údolí, hřebenem Orlických hor (1115 m. n. m.) s Čihákem a konečně skupinou Králického Sněžníku 1424 m. n. m., (která obsahuje i Trojmorski vrch - zeměpisné mluvící jméno oblasti) prochází takřka přímým severojižním směrem přírodní průchod spojující Balt s Jadranem. Zatímco Štíty jsou vysazeny na severní čáře dunajského rozvodí, rakouský Schiltern, jímž zmiňovaná trasa také vede zajišťuje rozvodí jižní.

  Cestovatel se může cítit velmi pohodlně, neboť nejvyšší bod, který jeho nosiči, soumaři nebo vozy na 1000 km vzdálenosti musí překonat je červenovodské sedlo ve výši cca 570 m. n. m.- právě v dohledu Šanova. (Sedlo, kterým prochází silnice Č. Voda - Mezilesí v Klodzsku, nikoliv červenovodské sedlo silnice č. 11, H. Králové - Ostrava). Aby zeměpisná zvláštnost tohoto místa byla ještě pozoruhodnější, prochází stejnými místy i podobný spoj východ - západ tvořený údolími Moravy a Tiché Orlice, dnes velmi dobrá příležitost pro železnici i když ještě v minulém století byly horní toky těchto řek na řadě úseků poněkud obtížněji schůdné. (Údajně místy zcela neprůchodné).

  Promítneme- li do zeměpisného popisu trochu administrativy, až do téměř dnešní doby se zde zachovávaly, jako obrázek k předchozí báji o vílách pramenů i hranice mezi zeměmi českou a moravskou a hrabstvím kladským, tvořené čarami rozvodí Moravy, Březné, Tiché Orlice a Nisy Kladské. Pro čtenáře tohoto článku budou součástí obrazu historie i jména osad, která se dochovala přes tolik staletí.

  Zeměpis, perská báje i topografie svědčí o hranicích a cestě stejně přesně, jako kdysi kameny, mezníky a sloupy.

  Stejně ukázkovou obdobu štíteckého komplexu zemské brány, kterou netvořilo snad jednotlivé opevnění, ale zřejmě celý okrsek spravovaný zvláštním režimem najdeme také u Vlárského průsmyku, na trase k trenčínskému hradu. Zde se, rovněž v zeměpisně výjimečných podmínkách o nichž nás zpravuje už jméno Vlárský průsmyk, dochovaly osady Štítná n. Vláří, Šanov, Jestřebí a také Jabloní. (V poněkud bizarní poloze, která by zasloužila - ostatně jako celý komplex, kde není zcela vyloučeno malé překvapení - bližšího pohledu zkoumatelů).

  Schema štítecké zemské brány:

 

LEGENDA:

 

Barevnými plochami jsou rozlišeny povodí Dunaje, Labe a Odry

  Při srovnávání přeshraničních spojů kolem Březné a Vláry si můžeme povšimnout také shodných názvů hor, které v obou krajinách najdeme. Suchý vrch (ten mají na brumovsku dokonce dvakrát) a Lázek. To by mohlo nasvědčovat i původnímu jménu Hlásek, Hláska, nikoli pro dosud zcela postačující vysvětlení od lazů - pozemků získaných vypálením lesa.8 Alespoň štítecký Lázek je i dnes vhodným místem pro rozhlednu - přímo u Strážné, Obranného nebo Krásného lesa, nad starou cestou z Tatenice a Lubníku do Štítů.

  Je jisté, že samotné komplexy u Štítů a Brumova by byly schopny si navzájem zcela prokázat organizaci hraničářů. Jednalo by se ovšem o vybudování pouze dvou zemských bran, byť podle jednoho plánu nebo alespoň myšlenky, nezapomeneme proto na další desítky jmen, která máme v našich (i dalších evropských zemích) k dispozici.

  Jejich místní zpracování by snad mohlo přinést ještě další poznatky a upřesnění celého systému a jeho vývoje, nebo alespoň konkretizovat místní podmínky v kraji v ranném středověku.

  Máme možnost ještě zaznamenat některé skutečnosti, které ve vybavení zemských bran přineslo 13. stol., zvláště jeho druhá polovina. Změny byly opět jednotné, tedy státem organizované, ale prostředky, které plnily v podstatě stejný úkol - vojenské zabezpečení hranice i přeshraniční cesty, dopravu a výběr cla - se s duchem doby převratně měnily.

  Vzhledem ke století o němž bude řeč se budeme moci více přidržovat písemných pramenů. Ověřitelných souvislostí, které se pojí k deseti typům osad s mluvícími jmény jsme uvedli dosti, abychom jejich pole působnosti shledali na hranici, v mezinárodním obchodě a v obraně. Právě v takovémto prostředí jména znovu zřetelně promluvila a poněkud nám tak nahradila chybějící psané zprávy a doklady o těchto oblastech.

  Vzácný případ, přímo výjimka z pravidla, kterým svého času argumentoval i sv. Konstantin - Cyril před císařem Michaelem III. - Kdo může řeč na vodu napsat a jméno heretika si získat? Takovou zásadu ctí i historikové a nebude jistě na škodu seznámit se i s některými zachovanými písemnými údaji.

  1. V blízkosti hraničních přechodů jsou budovány kláštery různých řádů. V Klášterci n. Divokou Orlicí, pouhé 4 km od zdejší Zemské brány (zeměpisný název přetrval do dneška, ač cesta kolem řeky je i dnes schůdná jen pěšky) byl založen r. 1279 klášter Cyriaků. Je to doklad o převážné dopravě pomocí soumarů a nosičů - nikoliv o pouhé pašerácké stezce pod horou Čihákem. Pro tyto příživníčky hranice by se klášter stavět nemusel a nestavěl.
    Pro brumovsko r. 1261 zakládá opatrný brumovský kastelán Smil, bratr Bočka z Kunštátu Smilheim, čili Rosa Mariae asi 25 km od hranice ve Vyzovicích.
    V okolí našich Štítů je to v Krasíkově r. 1267 založená Mariina Koruna - 12 km od Štítů a dostává do svého majetku i část Tatenice. V Klášterci, 7 km od Štítů je to Claustrellum, nebo Cella januae vitae s. Mariae, čili Cenobium ordinis s. Benedicti, založený rovněž před r. 1300.
    Také opolský kníže Vladislav r. 1281 daruje na pomezí moravském od hranic vsi Lubna 100 lánů k vystavění kláštera.
    Podobně je tomu na českém broumovsku atd. Zájem církve o hraniční oblasti a cesty je obdivuhodný a jistě nesouvisí jen s nezbytnou celní administrativou.
  2. Ještě nákladnějším a pracnějším projevem 13. stol. je výstavba moderních zděných hradů. Z předcházejícího l2. stol. není na Moravě znám žádný kamenný hrad. (Snad s výjimkou románského Přemyslovského paláce na olomouckém hradišti, postavený asi Jindřichem Zdíkem kolem r.1140). V té době se u nás ještě nestavěly.14
    Zato 13. stol. je u nás pravou dobou zeměpanských i šlechtických hradů a nemohly se zřejmě bez nich obejít ani přechody hranic. Nostra civitas (naše město - jak nazývá r. 1347 Jaroslav ze Šternberka Štíty) se svým okrskem 15 vsí se stávají součástí obvodu hradu Hoštejn.
    Nepatrné zříceniny hradu by mohly v pozorovateli z rychlíku který pod jeho někdejšími hradbami využívá nivu Moravské Sázavy na trati Olomouc - Praha, budit dojem o někdejším malém, loupežnickém hrádku. V novém stavebním průzkumu našich hradů14 je však Hoštejn představen jako Zbytky rozsáhlého hradního komplexu ..., neboť  ... v délce přes 450 m je celý komplex mimořádnou ukázkou gotické fortifikační aktivity - ačkoli jeho rozvoj skončil již před r. 1440.
    R. 1254 staví Hron z Náchoda na starším hradišti nový hrad.
    K témuž r. 1254 máme i zprávu o královském kastelánovi hradu v Brumově. Je jím již zmiňovaný Smil, zakládající později klášter ve Vizovicích, či Vyzovicích.
    Jeho úlohu musel v českém Broumově zastoupit opat tamnějšího kláštera, když byl okolnostmi donucen na místě zbořeného a vypáleného hradu postavit v letech 1301-5 za 226 hřiven stříbra nový, kamenný.
  3. Obě předcházející změny jsou vlastně specifickými a dílčími projevy mnohem širšího, už desítiletí trvajícího celospolečenského jevu - postupném rozvoji a konečném převládnutí feudálního řádu v našich zemích. Jsou sledovatelnými stopami, které království železné a zlaté zanechalo na cestě do budoucnosti. My ovšem v tomto článku se snažíme co nejhlouběji postoupit směrem opačným, do dob knížat, těpticů a županů.
    Jako jsme totiž u jednoho kulturního projevu společnosti, výstavbě kamenných zeměpanských, šlechtických i církevních hradů konstatovali nemožnost jejich výskytu již ve 12. stol. je třeba podobně, ale s opačným časovým omezením, rezignovat na zakládání osad specializovaných na zabezpečení či výkon některých státních funkcí ve stol. 13. V té době u převážné většiny z nich už nemůžeme očekávat ani jejich další užívání v původním smyslu.

  Společenské změny v minulosti probíhaly značně nerovnoměrněji a pomaleji, než-li se to ve stejných případech jeví dnes nám, v našich dobách. Statut jednotlivců, rodů, vsí i institucí se měnil stanoveným obšírným ceremonielem a nové instituty žily v bezprostředním sousedství se starými i po dlouhé věky. Tak se mohli svým výsadám těšit Chodové téměř do konce 17. stol., ačkoliv Dalimil zmiňuje jejich účast v bitvě Břetislava I. s pozdějším císařem Jindřichem III. již k r. 1040.15

  Podobná privilegia obyvatel Vrbovce na znojemsku zrušil císař teprve r. 1713 a ačkoliv se r. 1724 vesnice ještě snažila proti rozhodnutí odvolat, skončili její delegáti ve vězeních Špilberku.16

  Na zábřežsku státní správa přecházela do držení šlechtických rodů již v průběhu 13. stol.. Jména Sulislav ze Zábřeha (1254), Protiwoy de Zaberch (1275), Boreš z Rýznburka (Oseka) v letech 1248 - 76 na Moravské Třebové, Záviš z Falkenštejna, dobývající ve službách krále Václava II. r. 1285 Mor. Třebovou a r. 1287 hrad Hoštejn jsou, z hlediska koruny zřejmě důsledně, považována za jména pouhých úředníků markrabství a království. Nebyli tedy vlastníky těchto obvodů (ačkoliv dědičnost úřadu vylučována nebyla).

  Přesto mezi některými z nich a králem došlo k tvrdým střetům. Boreš z Oseka byl snad králem Přemyslem Otakarem II. r. 1277 popraven (možná jen vypovězen). Záviš, který se stal správcem dobytých panství je brzy u krále osočen, že na tomto území chce zřídit samostatný státeček. Jeho pozice u krále Václava II. byla obtížná i z jiných známých důvodů a tak nás neudiví, že je posléze králem v Praze zatčen. Královským vojskem byl voděn před kdysi zeměpanské hrady, kterých se jeho rod zmocnil. Pevnosti měly být králi vráceny výměnou za Závišův život. Podmínka nebyla splněna  24. 8. 1290 hradem Hluboká a Záviš byl před hradem sťat.

  Nemáme další svědectví ke zprávě o Závišově snaze zřídit nezávislý státeček, ale existují doklady o tajném plánu samotného krále Václava II. směnit s míšeňským markrabím Míšeňsko a Lužici za území na východě Čech a severu Moravy. Z poněkud technokratického plánu (inspirovaného snad císařem Rudolfem Habsburským) lze poznat stejného ducha s jakým se páni z Oseka a také Záviš snažili (snad s jistými přehmaty) přisvojit státní funkce v kraji pro své rody.

  Byl ovšem rozdíl v tom, co činil král a o co se pokoušel člen třeba i mocného rodu, i když v našem případě se nakonec nesmál ani králem svého času protežovaný třetí - míšeňský markrabí Bedřich. V roce Závišovy popravy obdrželi dědičné držení zábřežska, v tom i hoštejnské panství, páni ze Šternberka a v jejich vlastnictví zůstalo 174 let.

  V dějišti střetů příslušníků vysoké šlechty s králi, ve kterém současně pan Protivoj usazuje německé, případně holandské, frísské kolonisty ve Štítech i ve vsích které náležejí k městečku, nemůžeme současně očekávat fungování osad s podílem na výkonu státní správy. Ta musela v té době být již zcela v rukou šlechtických posádek tvrzí ve Štítech a Tatenici, případně hradu Hoštejna. O zisky z výkonu této správy a výběru cla i o očekávané příjmy z kolonizace tedy v těchto událostech šlo.

  O praxi i zásadách výběru mýta uvádí řadu okolností z bánovského mýta v pozdějším středověku (po r. 1400) páter Frant. Borák17. Pokud zboží nebylo předloženo k ocenění a stanovení cla, propadala celá dodávka správci cla. Dozvídáme se proto o Bánově i Hoštejně, že byla zabavena celá stáda volů, vozy i s koňmi apod. O přehmaty a přestupky obou stran nebyla nouze, zvláště když někteří měšťané bývali od obtížných dávek osvobozeni. Neochota platit a možné chyby na straně celných pomáhaly vytvářet negativní obraz loupežného hradu i nejednoho loupežného pána18 i vyvolávat stížnosti pro naléhání a nucení k neoprávněnému clu a nespravedlivému mýtu.5

  O zániku původních funkcí typových osad na jiných místech státu se můžeme ve skrovných pramenech přesvědčovat již od 11. stol.. Je zajímavé, že pro nás jsou tyto zmínky na jedné straně dokladem starobylosti výskytu takových osad, na straně druhé ale jsou to doklady o starobylosti zániku jejich původního určení. Jako součást majetku církevních institucí byly užívány jen jako zdroj příjmů a ze zajišťování  státních funkcí byly tedy státem vyřazeny.

  Samozřejmě, že vzhledem k vzájemné typovosti, provázanosti a souvislostem se kterými jsme se u těchto osad seznámili můžeme každou zmínku o kterékoliv z nich považovat i za doklad o – rámcově - současné existenci ostatních.

  • r. 1046 – kníže Břetislav I. daruje Šanov na znojemsku kapitule ve Staré Boleslavi. Listina je falsem, ale jak známo ne všechny údaje fals jsou nepravdivé.
  • r. 1131 – tento Šanov se nachází v majetku znojemského kostela.
  • r. 1088 – Štítary u Kolína jako majetek vyšehradského kapituly.
  • Před r. 1101 – osady Lubané (ztotožňované s částí Čechtína zvané Na lubích), Sokolí (Nazocholi) a Střítež (Cretes)  součástí majetku třebíčského kostela.10
  • r. 1131 – od kostela ve Spytihněvi (u Napajedel) se, mimo jiné vsi a majetky, převádí k olomouckému biskupství i dvě popluží z jedné nebo dvou osad zvaných Nalubney.17
  • r. 1257 – Velké a Malé Štítky v majetku kláštera v Nové Říši, založeného r. 1211.

  Zprávy o darování či užívání těchto osad nás ovšem vedou k ještě starobylejšímu období, ve kterém ještě své poslání vykonávaly. K těmto dobám poukazuje i Kosmova zpráva o rozsahu území, které spravoval kníže Slavník. Byl v něm i hradský obvod kladský a poněvadž je zpráva datována rokem 980 ve kterém kníže zemřel, i ona popisuje skutečnost starší. K hradskému obvodu samozřejmě patří i jeho vybavení, to je i spojení s Moravou přes Štíty i s ostatními sousedy.

  Tuto cestu se asi chystal v červnu 1130 užít kníže Soběslav, když zamýšlel jet s velkou družinou z Kladska do Moravy. Pokračovatel Kosmův nás informuje o odhalení vražedného spiknutí v Kladsku proti knížeti. Vykonavatelé byli zatčeni už na místě a k vyšetření iniciátorů se kníže okamžitě vrátil do Prahy. Náhlou a dramatickou změnu programu knížete kronikář zaznamenal.

  Také samotné území štíteckého dominia je dobrým svědectvím o starobylém, účelovém vyčlenění okrsku kolem přeshraničního spoje pro zemskou bránu. V severní polovině je tvoří celé povodí Březné, ale u samotných Štítů je opouští a přechází do náročného, kopcovitého terénu - právě kolem cesty přes Strážnou k Lubníku a Tatenici.

  Tvrze byly umístěny v Tatenici, tedy na jižním vstupu na cestu do Štítů, (ale právě v místě křížení tohoto severojižního spoje se stezkou východ - západ, Zábřeh - Č. Třebová) a ve středisku okrsku, ve Štítech. (Jsou známa tři místa opevnění u Štítů a říkalo se také, poněkud vzletně, že městečko stávalo pod třemi zámky). Lokalizaci těchto opevnění nyní přesně zadokumentoval Petr Nisler ve studii Drobná středověká opevnění u Štítů, zveřejněné např. ve Vlastivědném sborníku SEVERNÍ MORAVA sv. 81/ 2001. Jedno z nich nacházíme na lokalitě Králova hora, jejíž jméno jistě připomíná začlenění do zdejší celní služby. Pro umístění opevnění přímo ve Štítech použil výřez z katastrální mapy města z r. 1836, ale nejstarší doklad najdeme již v I. vojenském mapování, cca o sto let starším. 

  Teprve pozdější umístění hradu Hoštejna na soutok Březné a Moravské Sázavy nám signalizuje otevření další souběžné cesty přímo podél břehů Březné. Tento spoj, nesrovnatelně rychlejší a pohodlnější po úzké nivě horské říčky byl pravděpodobně ohrožován jarními i podzimními  povodněm a tak staré spoje v kopcovitých terénech nebyly nikdy zcela  vyřazeny z dálkové přepravy.

  Ani po výstavbě hradu ve 13.stol a včlenění štíteckého okrsku do panství hradu Hoštejn se nejednalo o zrušení, či jen plošné rozšíření zemské brány, ale spíše o její výrazně vertikální členění. Tvrze, jejich posádky i příslušné dvory kolem Tatenice, Štítů a později i hradu Hoštejna zůstávaly v provozu jako majetek a součásti správy hoštejnského panství. Štítecko v jeho rámci tvořilo však nadále jakýsi majetkový i administrativní okrsek.

  Dokladem, že pan Protivoj pouze otevřel kolonizaci již stávající okrsek zemské brány, aby tak docílil vyšších výnosů území - aniž by jej napadlo, nebo potřeboval nějak měnit její velikost, může být i příklad zaniklé vsi Protivnov.

  Založena byla zřejmě jím samým a přesto, že její bývalý areál leží Štítům fakticky naproti, jen na druhém břehu Březné, do štíteckého  dominia zařazena nebyla.

  Zprávu, kterou nám sdělila jména osad, když opravdu promluvila topografickým zjištěním jejich adresy na přeshraničních spojích už pravděpodobně z písemných pramenů, které jsou k dispozici, nebudeme moci přesněji datovat.

  K takovému konstatování nás vede i 150 let starý odstavec z Palackého Přílohy k Dějinám ... v němž se zabývá funkcí tzv. krajištníků, známých ze Zákoníku srbského cara Stefana Dušana (1321 - 1336).

  Krajištník jest zde ( tj. v Srbsku ) zjevně totéž co v listinách českých i moravských  od věku Břetislava I. připomínaný "custos termini Saxonici, Polonici, Ungarici" atd. Povinnost někdejších chodů, zvláště v okolí Domažlickém, i posavad národu našemu z paměti nevyšla. A však podobné stráže byly v XI. a XII. století rozestaveny po celé hranici zemské, a ústav ten bezpochyby zasahoval časův nejdávnějších u všech Slovanů, ačkoliv chudoba pramenů  našich písemných nic nám o nich dále věděti nedává.
Souviselť on s ústavou hradskou čili župní, a měl s ní týž základ, t. ochranu země před násilím nepřátelským.

  Jak vidno, pokud se jedná o časová data, nikde jsme v úvaze nepřekročili rámec daný mistrem historiografie a asi jsme jej ani překročit nemohli. Odpovídá stavu vědeckého poznání ve své době a ani desítiletí, která uplynula jej v zásadě nijak nekorigovala novými poznatky historickými a archeologickými.

  Myšlenka kteréhosi dávného stratéga, obdařit vojenské základny i hospodářská a správní střediska zemských bran mluvícími jmény umožnila při pátrání po souvislostech přitažlivého jména Písařov, dosáhnout souhlasu mezi výpověďmi prvků různých systémů.

  Problematika se dotkla systémů náboženských, vojenských, administrativních, obchodních, dopravních i zeměpisných. Kombinace těchto poznatků se skrovnými prameny historie X. XI. i XII. stol. navrátila typovým osadám jejich původní místo v Palackým teoreticky vymezeném společenském a časovém rámci  odpovídající jejich počátkům a době platnosti statutu služby na hranici.

Dodatek I.

  Při shromažďování materiálů pro studii o štíteckém přihraničním okruhu se vyskytly i některé další poznatky, které zařadíme v této části.

  1. Na stejné rovnoběžce jako Šanov jsou u Bohdíkova nad řekou Moravou zříceniny poněkud tajemného, rozsáhlého hradu. Údaje o něm jsou skromné, až mizivé, ale je znám pod čtyřmi jmény. Jmenoval se jak Starý tak i Nový hrad.
    Byl o něm vysloven názor, že vznikl ... vyčleněním území od hradu Bludova (proti němuž byl nový !? ). Po r. 1350 jej rozšířil markrabí Jan Jindřich o mimořádné opevnění téměř městského charakteru. Od té doby název Furchtenberg, což znamená asi strašlivý hrad.14
    Jeho vznik se klade na přelom 13. a 14. stol., rozsáhlé zbytky prozrazují několik stavebních etap jeho budování. Doba zániku je vymezena r. 1471, v kampani Matyáše Korvína proti králi Jiřímu z Poděbrad a jeho věrnému stoupenci na severu Moravy, panu Tunklovi z Brníčka.
    To jsou snad všechna data a závěry, která k tomuto významnému objektu máme k dispozici – kromě čtvrtého jména: Gabelsberk.
    Je tedy třeba hledat na jeho místě starou gablonu, se všemi jejími souvislostmi a starší než- li středověký hrad - město. Ze svého místa kontroluje jak cestu údolím Moravy, tak i vedlejší přístup, dnes ze šumperska k Hanušovicím.
  2. Zjištěním výbavy brány na území moravského štítecka dostáváme i nepřímou podporu k datování vzniku osady Hedeč (Dolní) na sousedním českém králicku do doby knížete Břetislava I.
    Kosmova kronika při líčení jeho vpádu do polských zemí uvádí: Když došli ke hradu Hedči, obyvatelé jeho a s nimi i vesničané, kteří se tam utekli, nemohouce odolati útoku knížete, vyšli mu naproti ... a pokorně ho prosili, aby je pokojně i s jejich dobytkem a s ostatním majetkem převedl do Čech ... dovedl je do Čech a dal jim nemalou část lesa Črnína ...A jménem odvozeným od toho hradu podnes se nazývají Hedčané.19
    Dnes známe nejen Hedčany na pardubicku, kde je i osada Staročernsko, ale také Hedčany u Rakovníka, kde jsem na směru k Manětínu a Střele vzpomínal menší soupravu osad se Šanovem, Lubnou apod.
    Někdejšímu moravskému a v té době již českému knížeti mohla být konkrétně známa potřeba posílit novými spojenci osídlení na horním toku Tiché Orlice k němuž měl tuto příležitost.
  3. U některých našich šlechtických rodů nasvědčují písemné zprávy jejich významné účasti v hraničních oblastech. (Ovšem ne jen v nich).
    Moravští Kounicové vyvíjejí osídlovací činnost na severní i jižní hranici Moravy, na Rychnovsku v Orl. horách, k r. 1200 se připomínají v držení Jablonce n. Jizerou.
    O našem panu Protivojovi máme zaznamenán i jeho prodej hradu a vsi Heroltic na holasicku.
    Ve službách Slavka z rozrodu Hrabišiců se před r. 1226 připomíná nejen jeho stolník, číšník a vilikus, ale i celník Jan.
    Kojata Hrabišic ve své závěti z r. 1227 ukazuje na značný majetek v příhraničí. Uvádí se v něm i tvrz Wistreze, což je dnešní Bystřec. (Tato tvrz spolu s tvrzí ve Výprachticích by zabezpečovala stezku ze Štítů do Jablonného n. Orl. Takovýto příčný, služební spoj bychom tedy mohli očekávat i mezi Štíty a Gabelsberkem, Novým Hradem).
    I později, k r. 1589 máme zaznamenán převod majetků panství Moravec na pana Matyáše Žalkovského ze Žalkovic. Dále toto panství přešlo na Katharýny. Je zajímavé, že ve stejném pořadí se měnili i majitelé štíteckého statku.     
    Jedná se možná jen o domněnku nebo náhodnou shodu okolností, ale trochu to připomíná jakousi generalitu hraničářů jakou asi vidíme na následujících obrázcích.
    Polská šlechta, které znaky přísluší, je v Evropě charakteristická ojedinělým, klany připomínajícím držením stejného erbu, polsky herbu, mnoha různými rodinami. To je nepochybně značně starobylý systém, mnohem starší než-li první písemné doklady o polských šlechtických rodech uváděné ze 13. stol.
    Herb Jastrzebiec je vůbec nejpočetnější mezi polskou šlechtou, má jej téměř 600 rodin. Jeho nositelem byl i náš známý barokní dějepisec Bartoloměj Paprocký z Hohol. Vždy více než-li 300 rodin užívá i herby Lubicz a Slopowron.19 Názvy těchto znaků, grafika která je navzájem spojuje i souvislosti zaznamenané v našem článku ukazují, že kdysi všechny tyto rody dostaly své herby za službu na hranici.

    Herb Lubicz

    Herb Slopowron

    Herb Jastrzebiec

    Herb Gieraltów

  4. Jak si čtenář už přečetl v textu i viděl na obrázku, je nutné se zmínit, ne snad o rozšíření počtu 10 typů názvů osad (tak opakovaně umístěné výskyty a tím ani relevantní souvislosti k dispozici nejsou), ale alespoň o rozšíření zorného pole případného zkoumatele i na jiná jména a jejich tvary.
    K Jestřebí, Ostřihomu je možné přiřadit Sokolí, Krahulčí, Orlovou i řeky Orlice. Není zřejmé, zda z jestřábího či ostřížího kmene pochází i bystřice, dnes označující prudkou horskou řeku. Snad gramatice navzdory se z Wistreze, již zmíněné, stal dnešní Bystřec. Přes tuto hláskovou změnu máme však i několik Vystrkovů, jakož i Střekov. Slovák by asi hovořil o vystretí, předsunutí a o Strečnu.
    Dvouznačné jsou i Ostrovy, jak pro své hlásky -str-, tak pro zálibu a dovednost našich předků zbudovat vodní tvrz i v horském údolíčku - jako např. právě ve zmiňované Bystřeci.
    Jména Bludov, Bludník apod. - v ruštině bljudátěl je pozorovatel i dalekohled.
    Jména Vrata, Srnská Vrata,17  lat. Porta i Česká Brána (Brana Bohemicalis) k r. 1366 na panství Budišov, spolu s Jabloňovem (TR).
    I dnes dostatečně srozumitelná, ovšem i tak označující přeshraniční spoj, jsou Grešlová i Vysoká Mýta, Tri peniažky apod.
    Herb Slopovron ve spojitosti s herby Jastrzebiec a Lubicz předpokládá i jména Sloup a Vranov. K požadované jistotě nám v těchto případech nedopomůže ani lidová etymologie Záhoráků o jméně Stupava - je to sloup (stup) páva!
         Jasno sem nevnese ani ohled na možnou palatalizaci původní hlásky -b- za dnešní -v-. Rozšíříme jen svůj zorný úhel o další dvě jména a významy, Branov, Branovice = Bránov, Bránovice = Vranov, Vranovice.
         Zatím ne dosti průkazné topografické souvislosti lze získat i ke jménům Květín, Rájec, Brumov, Všeruby atd.
         Alespoň tolik, na závěr, o méně zřetelném pozadí, ze kterého naše typová jména vystupují.

Dodatek II.

  Text ctihodného pána Protivoje ze Zábřeha jak jej potvrdil pan Zdeněk ze Šternberka, jinak ze Zábřeha 4. dubna 1365.

   Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Amen. Každé obdarování se může minout účinkem, když se mu nedostane listinou pevné opory. Všem, kteří se do smluvní listiny dívají a budou dívat, známo činím, že ctihodný pán Protiven  ze Zábřeha dal Eberhardovi, jeho dědicům a nástupcům rychtu v Šilperku k trvalé držbě na základě magdeburského práva. Podle něho může rychtář dát věšet a stínat zloděje a má vysadit 52 lánů, z nichž mají dva připadnout k obdělávání jemu a z ostatních má platit pánovi desátek. Kromě toho má z těch 52 lánů držet svobodný mlýn. Nadto má mít v městečku tuto svobodu: svobodný mlýn, svobodnou jizbu jako lázeň, dva masné krámy, dvě pekařské lavice a dvě ševcovské dílny. K tomu má být po 14 let osvobozen od dávek. Po uplynutí té doby má platit ročně lot stříbra a tři měřice, a to měřici pšenice, měřici ovsa a měřici luštěnin. Mimo to má míti mílové právo do šířky a délky dvou mil směrem do Moravy a směrem do Mezilesí v Kladsku. K tomu má všechny vesnice, které náležejí k městečku. Jsou to Frizerdorf (Březná), villa Scriptoris (Písařov), pustá ves Wlczendorf, Adolphi villa (později zaniklá ves), Bohemicalis villa, villa Gintheri, villa Ebrchardi (Herbortice), Arnolds, (?), Tetnitz (Tatenice), Sonwald (Šumvald, Strážná), villa Perchtoldi, (?) villa Waltheri (v blízkosti Herbortic), Sonou (Šanov), villa Ludvici (Lubník), Herolt grn (snad velké Heroltice), a k Šilperku připadne co bude navíc, z oněch všech vsí pak třetí denár bude rychtářův.

  Svědkové smlouvy jsou: Bedřich, rychtář v Šumperku, jeho bratr Konrád, Rudqer a jeho bratr ze Šilperka, všichni pod přísahou.
     Léta Páně 1278.

  Dle J. Březina, Zábřežsko v období feudalismu do r. 1848, Ostrava 1963.

  Pustá ves Wlczendorf dosud nelokalizovaná by se mohla nacházet v místě zvaném Vlčí hora, kdysi Wolfsberg - u cesty z Tatenice do Strážné ke Štítům.

  Publikováno v ročence  MNK 1999-2000, Brno, 2001      
 
Vladimír Merta
Letohrad, 1999 - 2000

LITERATURA:

  1. Poprvé publikovaná teprve r. 1950, Vlastivědný věstník moravský str. 22. Též J. Březina, Zábřežsko v období feudalismu do r. 1848, Ostrava 1963
  2. Autoatlas Česká republika, 1: 100 000, Rejstřík sídel, Geodézie ČR a Geodézie Brno 1997
  3. Vlastivěda moravská, Nová řada, sv. 3, Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993
  4. Jarmila Justová, Dolnorakouské podunají v ranném středověku, Academia 1990
  5. Peter Ratkoš, Pramene k dejinám Velké Moravy, Bratislava 64, Ibrahim ibn Jákúb, str. 335, Ustanovení o cle v Raffelsteten str. 215.
  6. Ladislav Hosák, Přehled historického místopisu Moravy a Slezska do r. 1848, Ostrava 1967
  7. Dominik Filip, Krátká kronika města Jablonného nad Orlicí, 1940
  8. Ivan Lutterer, Milan Majtán, Rudolf Šrámek, Zeměpisná jména Československa, Praha   1982
  9. Moravský historický sborník, Brno 1995
  10. František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, Praha 1927
  11. Dante Alighieri, Božská komedie, Praha 1965
  12. Otakar Klíma, Sláva a pád starého Íránu, Praha 1977
  13. Jan Březina, Zábřežsko v období feudalismu do r. 1848, Ostrava 1963
  14. Miroslav Plaček, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996
  15. Kronika tak řečeného Dalimila, Praha 1977
  16. Československá vlastivěda, díl II. Dějiny, svazek 1, Praha 1963
  17. Moravský historický sborník 1996/ 98, Brno, studie pátera Fr. Boráka, Bánov
  18. Zbraslavská kronika, 1976
  19. Kosmova kronika česká, Praha 1972
  20. Milan Buben, Encyklopedie heraldiky, Praha 1994
NAVRCHOLU.cz